...nevím jak to máte vy a vaše případné děti, ale klouzačka, to je věc.
Naše vesnice klouzačkou nedisponuje, jen na školkové zahradě kam se nesmí, je tam kamera a přesto tam sem tam chodíme je taková divná - čtyři pidiklouzačky na čtyři světové strany, každá dlouhá asi metr, což je pochopitelně neuspokojující.
Za klouzáním tedy jezdíme kamkoliv do města na hřiště...
... a dneska se stal zázrak.
stará školková vyřazená klouzačka se přemístila na zahradu mojí sestřičky, neb ji chtěla školka zlikvidovat, protože se musí trochu poopravit, hlavně tedy natřít.
Švagr je natěrač, takže se nebojím, že by to nezvládl.
No, přišli jsme tedy v tom hezkém ale mrazivém podvečeru k ségře na zahradu, chlapi tam cosi kutili s traktorkem, Špioni jim k všeobecné nervozitě vydatně pomáhali a pak to najednou přišlo.
Švagr Rosťa vytáhl z díry nachystané na bazén tu starou klouzajdu i s žebříkem, bodl jej do země, připojil díly k sobě, já ji utřela a bylo to...
To bych vám přála vidět to nadšení, ten jásot...
Filípek se smál a najednou říká:
"Mami, já mám takovou radost, že se mi z toho chce brečet"
Fotky nejsou nic moc kvalita, ale já vím, co na nich mám hledat:
Jiskřičky v očích a stopy po potůčkách slz štěstí na Filípkově umouněné tvářičce:-)))
7 komentářů:
uááááááááá :-) úplně ho vidím.. vylíčilas to tak přesně, že mi zvlhly oči, protože vím, že vidět toho chytrolínka, jak to říká a prožívá, je dojemné.
Jó, klouzačky... na ty moje děcka lezly dřív, než chodily...
malý je tvoje kopie, má sympatický úsměv jako maminka
fotky Tebe a synka se mi seřadily k sobě - ten úsměv je naprosto totožný! Krása!
Řekla bych, že to hlavní si zachytit dokázala, tu dětskou radost.
Tak to je bomba! komentář a fotka tentokrát patří neodmyslitelně k sobě..dětská radost je to nejúžasnější, co jsem zatím kdy viděla..
Jak jsou ty fotky vedle sebe(myslím tebe a synka) tak teda zírám na tu podobu.... 8-)
Okomentovat