s vidinou následujícího víkendu a brzkého ukončení pracovního poměru mě to vlastně ani moc neštve:-)
Jen mi připadá, že toho tu po mě moc nezůstane...ale něco přece, mimo jiné i sluníčko na okně, to jsme malovala první týden co jsme tu byla, abych trochu rozsvítila a ozvláštnila depresivní výhled. Vzhledem k tomu, že jsem měla k dispozici pouze zbytky barev na sklo, je ve výsledku výhled opravdu "veselý":-)
No a po příchodu domů mě čekalo obrovské překvápko, děda totiž konečně dotáhl tréning zavazování boty...Teda, snažili jsme se mu to intenzivně vysvětklovat, hlavně teda Vavoch, protože mě u toho fňukal a koukal všude možně kolem...věděl jak na to, ale nikdy se mu to nepodařilo celé...
A ejhle, s dědou to šlo.
Filípek mi s rozzářenýma očkama hlásil: "Dívej mami, stačilo, aby mi děda dal jednu baňu a už to umím!"
To jsme netušila, že ta správná studijní forma spočívá v pohlavkování:-))
jen tu větu: "To se mu chce věnovat" si mohl děda odpustit...
Žádné komentáře:
Okomentovat