Někdy se prostě nemohu zbavit urputného nutkavého pocitu, že naše děti jsou nejkrásnější na světě a že se mi nic hezčího už nikdy vyfotit nepodaří...to mě zase přejde,a ž s nima budu celý víkend sama s taťkou spícím po noční za tenkou stěnou:-)
pondělí 2. února 2009
28. ledna 2009
Já si prostě nemůžu pomoct:-)
Někdy se prostě nemohu zbavit urputného nutkavého pocitu, že naše děti jsou nejkrásnější na světě a že se mi nic hezčího už nikdy vyfotit nepodaří...to mě zase přejde,a ž s nima budu celý víkend sama s taťkou spícím po noční za tenkou stěnou:-)
Někdy se prostě nemohu zbavit urputného nutkavého pocitu, že naše děti jsou nejkrásnější na světě a že se mi nic hezčího už nikdy vyfotit nepodaří...to mě zase přejde,a ž s nima budu celý víkend sama s taťkou spícím po noční za tenkou stěnou:-)
26.ledna 2009
Dneska po mém příchodu z práce v 18.00 hodin byl Filípek jako na trní.
Hnedle od dveří na mě naléhal,a ť si jdu pustit počítač, že mi udělá večeři, ať si jdu hlavně pustit počítač, vytáhnout klávesnici, pustit počítač...furt dokola a já tušila nějakou fintičku, tak jsme to schválně protahovala....
No, ale nakonec jsme šla a překvápko našla:-)
Filípek mi nakreslil l obrázek, moc krásný, poslední týden začíná konečně tvořit dle vlastní fantazie, doteď to co neuměl, prostě zásadně ani nezkusil...
... a teď rovnou takové dva krásné koně a to vyznání, tééda, takto písemně červené na bílém...no úplně mě rozněžnil:-)
A hned zase, že se mám podívat na druhou stranu, že to je dráha...
Dráha je jeho oblíbená motanice pro auta, letadla, brouky, cokoliv...
Ale tahleta dráha je speciální a jenom pro mě. Protože "ty kytičky na ní, mami, to jsou sekáče. Dívej, první sekáč, druhý, třetí...." no není to krása, pět sekáčů na jedné dráze??"
sekáč = secondhand (chodím tam utrácet malé peníze za hezké věci)
Tak nenvím, zda se má mánie trochu nevymkla kontrole, když už i mé vlastní dítě má pocit, že pět sekáčů najednou mě uvede do stavu naprosté euforie a blaha mnohem lépe, než cokoliv jiného:-)
Hnedle od dveří na mě naléhal,a ť si jdu pustit počítač, že mi udělá večeři, ať si jdu hlavně pustit počítač, vytáhnout klávesnici, pustit počítač...furt dokola a já tušila nějakou fintičku, tak jsme to schválně protahovala....
No, ale nakonec jsme šla a překvápko našla:-)
Filípek mi nakreslil l obrázek, moc krásný, poslední týden začíná konečně tvořit dle vlastní fantazie, doteď to co neuměl, prostě zásadně ani nezkusil...
... a teď rovnou takové dva krásné koně a to vyznání, tééda, takto písemně červené na bílém...no úplně mě rozněžnil:-)
A hned zase, že se mám podívat na druhou stranu, že to je dráha...
Dráha je jeho oblíbená motanice pro auta, letadla, brouky, cokoliv...
Ale tahleta dráha je speciální a jenom pro mě. Protože "ty kytičky na ní, mami, to jsou sekáče. Dívej, první sekáč, druhý, třetí...." no není to krása, pět sekáčů na jedné dráze??"
sekáč = secondhand (chodím tam utrácet malé peníze za hezké věci)
Tak nenvím, zda se má mánie trochu nevymkla kontrole, když už i mé vlastní dítě má pocit, že pět sekáčů najednou mě uvede do stavu naprosté euforie a blaha mnohem lépe, než cokoliv jiného:-)
sobota 31. ledna 2009
25. ledna 2009
Julka má ve veliké oblibě chodit v cizích botách, tyhle dědovy gumáky jsou jí skoro akorát:-)
No a dneska, po dlouhatánské době, snad třech týdnech, jsme vyrazili ven, bohužel už se smrákalo...
Hrozně mě drtí, že jsem třetím rokem čekali na sníh a když konečně napadl, viděly ho děti jen z okna:-(
A v okamžiku, kdy mohou ven z něj zbývá jen tak málo...:-(
No a dneska, po dlouhatánské době, snad třech týdnech, jsme vyrazili ven, bohužel už se smrákalo...
Hrozně mě drtí, že jsem třetím rokem čekali na sníh a když konečně napadl, viděly ho děti jen z okna:-(
A v okamžiku, kdy mohou ven z něj zbývá jen tak málo...:-(
24. ledna 2009
Neodolala jsme a jen tak na lehko v triku jsem si vyběhla za sousedovic dům cvaknout západ...děti jsme nechala doma jako správná macecha,přece jen se juli ještě doléčuje se svým zánětem močáku, tak jsem je zabavila svačinkou a na deset minut zdrhla, no nevím jestli to stálo za to...
Jo a na zpáteční cestě - "co zbylo z kapučína" bleeeeee
23. ledna 2009
Kde jsem se vzala, tu jsem se vzala, po měsíci jsme při pátku zase zpět v práci...
s vidinou následujícího víkendu a brzkého ukončení pracovního poměru mě to vlastně ani moc neštve:-)
Jen mi připadá, že toho tu po mě moc nezůstane...ale něco přece, mimo jiné i sluníčko na okně, to jsme malovala první týden co jsme tu byla, abych trochu rozsvítila a ozvláštnila depresivní výhled. Vzhledem k tomu, že jsem měla k dispozici pouze zbytky barev na sklo, je ve výsledku výhled opravdu "veselý":-)
No a po příchodu domů mě čekalo obrovské překvápko, děda totiž konečně dotáhl tréning zavazování boty...Teda, snažili jsme se mu to intenzivně vysvětklovat, hlavně teda Vavoch, protože mě u toho fňukal a koukal všude možně kolem...věděl jak na to, ale nikdy se mu to nepodařilo celé...
A ejhle, s dědou to šlo.
Filípek mi s rozzářenýma očkama hlásil: "Dívej mami, stačilo, aby mi děda dal jednu baňu a už to umím!"
To jsme netušila, že ta správná studijní forma spočívá v pohlavkování:-))
jen tu větu: "To se mu chce věnovat" si mohl děda odpustit...
s vidinou následujícího víkendu a brzkého ukončení pracovního poměru mě to vlastně ani moc neštve:-)
Jen mi připadá, že toho tu po mě moc nezůstane...ale něco přece, mimo jiné i sluníčko na okně, to jsme malovala první týden co jsme tu byla, abych trochu rozsvítila a ozvláštnila depresivní výhled. Vzhledem k tomu, že jsem měla k dispozici pouze zbytky barev na sklo, je ve výsledku výhled opravdu "veselý":-)
No a po příchodu domů mě čekalo obrovské překvápko, děda totiž konečně dotáhl tréning zavazování boty...Teda, snažili jsme se mu to intenzivně vysvětklovat, hlavně teda Vavoch, protože mě u toho fňukal a koukal všude možně kolem...věděl jak na to, ale nikdy se mu to nepodařilo celé...
A ejhle, s dědou to šlo.
Filípek mi s rozzářenýma očkama hlásil: "Dívej mami, stačilo, aby mi děda dal jednu baňu a už to umím!"
To jsme netušila, že ta správná studijní forma spočívá v pohlavkování:-))
jen tu větu: "To se mu chce věnovat" si mohl děda odpustit...
22. ledna 2009
Včera jsem se rozhodla, že se naučím fotit na manuál, abych mohla konečně oprávněně toužit po "zrcadlovce"...
Dib zřejmě už brzy po právu prohlásí za svatou, protože mi postosmdesátétřetí trpělivě celý večer vysvětlila teorii...ehm, moc toho nevím...ale to přijde.
A znáte to?
Chcete-li vyfotit dítě, šklebí se, zdrhá, nepozuje, prostě nespolupracuje a vy jej nezachytíte...
Ovšem když chcete vyfotit cokoli vjiného a věnujete tomu opravdu veškerou pozornost, najednou tam máte dítě, aniž by jste chtěli...
...no jak jinak vytrhnout maminku z fototranzu, než vlézt jí před objektiv:-))
No a jeden důkaz, že už sem pochopila, k čemu je vyvážení bílé:-)
Dib zřejmě už brzy po právu prohlásí za svatou, protože mi postosmdesátétřetí trpělivě celý večer vysvětlila teorii...ehm, moc toho nevím...ale to přijde.
A znáte to?
Chcete-li vyfotit dítě, šklebí se, zdrhá, nepozuje, prostě nespolupracuje a vy jej nezachytíte...
Ovšem když chcete vyfotit cokoli vjiného a věnujete tomu opravdu veškerou pozornost, najednou tam máte dítě, aniž by jste chtěli...
...no jak jinak vytrhnout maminku z fototranzu, než vlézt jí před objektiv:-))
No a jeden důkaz, že už sem pochopila, k čemu je vyvážení bílé:-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
