sobota 6. září 2008

12. 7. 2008 - Střela, den patnáctý, poslední, ach jo...

Jedeme domů, co se dá dělat, všechno jednou skončí a krásné věci vždycky končí tak nějak dříve, než by se to hodilo...


Kopíruju z mailu táborníkům, snad to nebude vadit...
protože cesta zpět do civilizace byla fakt ŠÍLENÁ!!!!

Ahojte lidičky, zdravím z opačného konce republiky:-)
děkuji všem za projevené soustrasti k cestování, dopadli jsme jak sedláci u Chlumce, už v Berouně jsme zjistlili, že ať chceme nebo ne, musíme Pendolinem, neb nic jiného nejede.Pendolino vyjíždí z Holešovic, tudíž jsme museli metrem a na Florenci přesedat, ejhle, menší komplikace byla v tom, že na jezdící schody se musel zpočátku Bajtík táhnou ve visící poloze, ale pak už si dal říci.Při přelézání na Florenci z metra na metro jsme se dostali do celkém slušné tlačenice u jezdících schodů, tak jsme si počkali skoro až úplně na konec a pak se jali nastupovat, mezitím se mezi nás opět vecpalo pár pospíchajících, dopadlo to tak, že já, Bajt, batoh a Filda s Julkou jsme jeli první, za námi pár civilistů, pak Vavoch s krosnou a taškou, pak další civilisté a pak Ota, se svojí krosnou a našim velkým kufrem, bohužel po pár civilistech za Otou nastupovali ještě nějaké dvě babičky německé, kteréžto eskalátory moc nezvládly:-(
Když se Ota asi v třetině schodů otočil, spatřil už jen dvě babky koulející se spolu s jejich zavazadly dolů...tak jsem si poslali echo, ať zastaví schody, ehm, nevím, zda tam byl takový kravál, nebo já měla tak vyřvané hlasivky, nebo to bylo všem fakt jedno, ale lidi schody zastavili až po Vavochově rozcvičkami náramně vytrénovaném hvizdu.
Já už byla skoro nahoře, navíc nervní Bajt a děcka lezli ze schodů pryč, tak jsem jen volala na kluky, jestli jsou babči v poho, nebo jestli mám někoho zavolat...no v poho nebyly, tak jsem se rychle vydala hledat pomoc.Bohužel jsem nevěděla, že dispečerská kukaň není na kraji, nýbrž uprostřed, tak jsem všichni čtyři běželi nejdříve na jednu stranu, tam nikde nikdo, tož na cestě na stranu druhou jsme objevili dispečerskou budku bez dispečera.
To už jsem byla fakt vytočená, nikde nikdo povolaný:-(Tak jsem volala na informační linku dopravního podniku, kde mi nejdříve sdělili, že mě nahrají, pak mi dlouze hráli a nakonec to vzal nějaký velmi pražsky znuděný týpek.
Vysypala jsem na něj, co chcu a on mi chytře poradil, že mám najít dispečera...Znovu jsem mu pomaluji vysvětlila, že to už jsem zkusila, ale že dispečer se v dispečerárně nevyskytuje(asi nerozuměl ostravsky).Tak mi řekl, že zavolá tam, ne vlastně že zavolá jinam, nebo že vlastně neví kam, ale že někam zavolá, že mám vydržet.A zese mi dlouze hráli.Mezitím se mi rozprchla děcka mezi dav, ještě že aspoň ten Bajt byl na vodítku, tak sjem sehnala stádečko a fut mi hráli...
...no po asi pěti minutách jsem usoudila, že už mě to nebaví poslouchat, tak jsem to položila.
Za dalších asi pět minut dorazili kluci, že už konečně došel někdo na pomoc a jako bonus městská policie a babičky si převzali...
Akorát nám jelo metro, tak jsme do něj hupsli a modlili se, ať stihneme to Pendolino, když už jsme dali 800 za místenky do něj...
...no bylo to velice těsné, doběhli jsme k vlaku, nalezli a ihned odfrčel...
Pendolino je prima, akorát Italové asi nejezdí na tábor, neb zapoměli na úložné prostory na věci větší než kabelka...Museli jsme vše kromě mého batohu nechat na začátku vagonu v prostoru asi pro kola.
Ovšem průvodčí říkala, že je to bezpečné e se tam nekrade, ehm, to nám záhy potvrdila paní, které z téhož prostoru o dva vagony nějaké zavazadlo ukradli...
...naše věci nikdo nechtěl, se nedivím:-))
Zato s námi jeli tři slečny, co byly velmi IN:-)Pohoršeně se na nás dívaly a nade mnou dokonce kroutili hlavou, asi proto že mám dvě děti a velký zadek:-)Ale jinak bylo cestování v jejich společnosti velmi poučné, hlavně, když volal jakýs Jiřík, to pištěly na celý vagon a vykládaly mu nehorázné kraviny, byla to fakt prča:-)))
Nebo třeba jedna z nich, ta nejblonďatější povídala o tom, jak byla na koncertu Kylie Mingue(asi se to tak nepíše, tak pardon) a že ji vůbec nejde do hlavy, proč vlastně tu halu neudělají jakože sešikmenou, aby ti lidi lépe viděli...
Ta méně blonďatá jí na to řekla, že se v té hale taky hraje hokej, tak že to bude asi proto...asi po minutě jí to došlo a tak se hihňala, že jí to nedošlo, že tam chodí vždy jen an koncerty, no prostě o zábavu jsme měli postaráno.
Kulinka více než dvě hodiny prospala natažená přes mě a Vavocha, tak jsem byla ráda, že se nudí jen Filípek, Bajt záhy pochopil, že dnes žádný úsek ani hra se stáden rozjuchaných dětí nebude a spal pod blondýniným sedadlem...
No a jako třešnička na dortu:
Čtvrt hodiny před Ostravou, asi deset sekund poté, co jsem řekla, že za chvíli budem konečně v Ově se milé pendolino v Suchdole nad Odrou zastavilo a bylo nám oznámeno, že na koleje spadl strom, poškodil troleje a že zpoždění bude tak minimálně hodinu, až hodinu a půl....
Tak to mě dostali:-((Okamžitě jsme vypadli z vlaku a volali švagrovi, ať pro nás přijede...Jénže, co trvá pendolinu po kolejích dvacet minut, to je autem přes objížďky a v přívalovém dešti skoro na hodinu, tož sme zase stepovali na nádraží a vyhlíželi švagra...mezitím dorazila bouřka veliká i tam, pak zase odlítla a Rosťa furt nikde:-(((
No trvalo mu to hodinku a hodinku cesta domů, přesto že v tom lijáku tím jejich rozhrkaným favoritem jel stotřicítkou...Tak se s náím ještě Vavoch pohádal, jesltli mu hrabe, aby v lijáku s šesti lidma v autě takhle riskoval, no prostě nervíky pěkně pracovaly...

Ovšem skončilo to happy endem, v devět jsme uložili jakž tak odmočené děti do postýlek a vydechli si, že jsme konečně doma....
...z toho vyplývá, že se mi sice stýská po táboře, ale na druhou stranu jsem náramně šťastná, že jsme bez větší újmy na psychickém zdraví zpět doma...
Peru,věším, skládám, žehlím, zavařuju dary od sousedů(sou fakt hodní, že nás takto zásobují:-()

Navíc jsme asi předstihli ty táborové bouřky, takže do dnešního dopoledne byla bouřka a liják skoro nepřetržitě, tak jsme PC zapla až dneska...
...a asi taky protože jsem už dlouho nic na PC nepsala, napsala jsem vám takto dlouhý mail...
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Tak si ho užijte a mějte se blaze, zase napište jak se máte a tak...
... a hezké pracování a začleňování do šediva všedních dní přeju, já to taky zvládám blbě, nechce se mi vařit a nedaří se mi donutit děti, aby se zcivilizovali...
tak ahoooooooooooooooooj všem...


Žádné komentáře: