Přáníčko

31. března 2009

Ani to moc nebolelo a najednou je mi třicet.
Pořád mám pocit, že bych měla bilancovat, ale vzhledem k tomu, že mám ,myslím, skrznaskrz spokojený a pohodový život, nijak mě rekapitulace nelákají.

spíše mě trápí například to, že jsem ani ve svých 30ti letech nepochopila rozdíl mezi Voltem, Wattem, Ampérem a Joulem:-(. Ale co, vyhradím si na to třeba dalších 20 let a uvidím, zda budu stále stejně nechápavá (Kubo promiň, snažil ses:-)).

Novinkou dnešního dne je, že mi můj muž, na mé narozeniny naboural mé auto, ale nebyla to jeho vina a našemu "bohuželkřápu" to nijak na hodnotě neubralo, takže se na něj ani nemůžu moc zlobit.Pojízdní aztím jsme a stejn plánujem nové autko, nejpozději v zimě, tak to už dojezdíme se šrámem, no...

Prima bylo, když Vavoch přijel s dětmi pro mě do práce a zajeli sjme si na pozdnější oběd a tam na mě moje tři zlatíčka "vybalili" obrkytku a dárečky, hezky mezi objednávkou a naservírováním jídla...
Taková jsem já, že se mi takové romantické naivnůstky líbí.Moc vám všem děkuju, i když je mi jasné, že za tím vším stojíš ty, Vavochu, bylo to mooooooc hezké:-)


A zde já ve třiceti, fotka blbá, protože světlo je blbé a foťák ještě blbější a zítra jede opět na výlet, opět do reklamace, grrrrrrrrrrrrrrrr:-((((((

30. března 2009

Dnes je poslední den, kdy je se mnou Peťa v práci:-((
Od zítřka budu jediný "ergoš" já a to bude teda fakt mazec. Nejsem si tak úplně jistá, jestli to zvládnu, ale asi by bylo vhodné se alespoň an venek tvářit, že jo...



Peťka dnes vzala do práce na rozlučku i Tofinku a neměla už vůbec žádnou pracovní morálku, což je pochopitelné:-)))

29. března 2009

Za dva dny mám narozky a tak jsem se prostě hecla a uvařila slavnostní oběd.
Koupila jsem kachnu, kterou jsem nikdy předtím nepekla, udělala zelí a dva druhy knedlíků, ať se pomějem a pozvala své rodiče na oběd, když užmají takové zásluhy na tom, že jsem na světě:-)
Pečlivě jsme na netu prostudovala recepis a kachnu upekla přesně tak, jak bylo psáno.
Karlovarský knedlík si pamatuju ještě z dob dávno minulých, kdy jsem se jej učila vařit na Rodinné škole, mém prvním studijním oboru. Zelí umím bez "rodinky" i bez receptu a všechno dohromady to byla lahodná dobrota.


Prostě celé to bylo vydařené, až na finiš, kdy Filda, doucený sníst nenáviděný knedlík s nikdy nejedeným masem, za dvě hodiny po obědě všechno v několika dávkách vyzvracel:-(

28. března 2009

Fascinována ohněm

27. března 2009

... a stejně jako loni "jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy"
To je moc dobře že na některé věci se dá vždycky spolehnout, třeba zrovna na ty krokusky:-)

26. března 2009

Ač neradi, loučíme se dnes pracovně oficiálně s Peťkou, předáváme dáreček a kolektivně slzíme:-)) a proto jedna kolektivní památeční fotka:


Teta Peťa slzí s námi, ale i přes své dojetí otimisticky hledí vstříc krásným světlým zítřkům a pozítřkům ve vysněné Anglii.
Hodně štěstí, teto Peťo a piš!!!!!