Jeli jsem do prodejny zdravotnických potřeb vyzvednout dětem speciální botky. Nejdříve jsem tam asi třičtvrtě hodiny čekala až otevřou, protože na netu nevisela jejich pozměněná pracovní doba.
PAk jsem se zaplantala do uličeka málem netrefila k tramvaji...
... no a úplně posledním úseku cesty jsem si při přestupování z jednoho busu na druhý chtěla zkrátit čekání a nadejít tomu dalšímu busu o jednu zastávku.
a tak se stalo, že sem šla moji imaginární zkratkou tam, kde sem tušila další zastávku a ocitla jsem v podstatě divočině vprostřed města. A začímají červenat listy a já se byla do hlavy, že mám foťák v práci...
... modré nebe, krásné babí léto a já bez foťáku...aespoň jsem teda natrhala kytku do práce, pokochala se... no a ten bus sem nakonec dobíhala:-))
A úplně nejvíc nejlepší je, že po příchodu do práce a předání botek jsme zjistili, že ty jedny jsou špatně změřené. Takže supr, zítra tam jdu znova...
Žádné komentáře:
Okomentovat