Takže ne Martin, nýbrž Cecilka letos přijela na bílém koni.
U nás doma zavládla absolutní euforie a ztichlým ránem se v sedm ráno po naší ulici rozléhalo nadšené juchání našich dětí.
No, moje taky, musím přiznat... a nostalgicky jsem si vzpoměla a zamáčkla slzu nad tím, že vloni, při téže příležitosti jsem si rozbila foťák:-(
Žádné komentáře:
Okomentovat